Nebe modré a stopa bílá aneb letošní Jizerská 50

Rozhovor s Petrem Hamplem

Co vás vedlo k účasti v Jizerské padesátce?

Musím říct, že mě k účasti dost přemlouvali kolegové Honza Mergl a Julie Lišková. Ten jejich tlak byl poměrně neodbytný, takže jsem na to nakonec kývl. :) Museli jsme se pak akorát rozhodovat, jestli poběžím celých 50 kilometrů nebo jen poloviční vzdálenost. Jelikož jsem na běžkách nestál hodně dlouho, tak jsem se nakonec přeci jen rozhodl pro tu kratší variantu.

Jak probíhala vaše příprava na závod?

Sám se snažím žít aktivním způsobem. Když to jde, jezdím na kole nebo doma cvičím. Tohle je ale něco úplně jiného. Během 3 měsíců jsem na sobě musel hodně zapracovat. Naštěstí mám známou, která se zabývá tréninkem sportovců. Na základě jejích rád jsme s kolegy začali v Praze běhat a posilovat. Později jsme jednou za týden jezdili po práci přímo do Jizerek, kde jsme s čelovkou v noci trénovali samotné běžkování. Bylo to samozřejmě náročné, protože jsme tam trávili klidně i 3 hodiny.

Co se vám honilo hlavou na startovní čáře?

Přiznám se, že jsem ani nebyl nervózní. Vypjatá atmosféra a vyhecovaní závodníci mě prostě donutili k nejlepšímu výkonu. Asi minutu před startem ještě všichni okolo mě vesele zpívali a hrála bojovná hudba jako z nějakého filmu. Jeden z hlasatelů to pak komentoval slovy: „za chvíli vás ta nálada přejde.“ No a měl pravdu.

Jaký byl průběh závodu?

Už od startu jsem byl úplně v transu. Hned jsem sledoval, kudy pojedu, abych předjel ostatní závodníky. V hlavě jsem si říkal, že se musím chytit někoho stejně rychlého, abych se ho mohl držet. Chytil jsem se nějaké paní, ale vedle první občerstvovací stanice jsem ji předběhl. U 18. kilometru závodu jsem měl ještě dost sil, takže jsem věděl, že to zvládnu. Nakonec mi závod trval necelé 2,5 hodiny.

Jak hodnotíte svůj výkon?

Dal jsem si za cíl to zvládnout pod 3 hodiny, což se mi povedlo, takže na sebe jsem patřičně hrdý. Rozhodně ale musím ještě jednou poděkovat svým kolegům, kteří mě k účasti přemluvili. I oni samotní mi po skončení gratulovali. Přišla mi dokonce zpráva i od jednoho z našich klientů s tím, že jsem podal „slušnej výkon.“ S účastí počítám i příští rok. To ale chci mít čas pod 2 hodiny!

Kromě vás se závodu účastnili i někteří vaši kolegové. Jak hodnotíte jejich výkony?

Obdivuji je, protože to zvládli skvěle i přes nepřízeň počasí. Co mě ale nenechává klidným, je naše štafeta. Tu musíme rozhodně zlepšit, protože nemůžeme být třetí od konce! Příští rok chci vidět progres. :)