Při navrhování kanceláří myslete nejdřív na lidi, říká Roman Vrtiška.

S kolegou Vladimírem Žákem patří k nejvyhledávanějším designérům a interiérovým architektům v Čechách. Společně stojí za oceňovanými novými kancelářemi Avast Software, jsou držiteli mnoha ocenění a od roku 2016 vedou také ateliér D2 (Ateliér designu nábytku a interiéru) na VŠUP v Praze.

Co si myslí Roman Vrtiška o budoucnosti pracovního prostředí a jak má podle něj vypadat správný postup při jejich navrhování? O svůj pohled se přišel podělit s účastníky první akce TechoCon Morning meeting. "Zapomeňte na začátku na spaceplan, nebo správnou kombinaci nábytku a soustřeďte se na to nejdůležitějšího, na člověka a jeho potřeby," zdůrazňuje hned na úvod své přednášky.

Pan Hulot na návštěvě v Zapposu

Postavu oblečenou do obnošeného baloňáku, s kloboukem, dýmkou a nezbytným deštníkem stvořil francouzský režisér Jacques Tati v 50. letech minulého století. Pan Hulot se v jeho vizuálně rafinovaných filmech obtížně proplétá labyrintem moderního světa pravých úhlů, syntetických materiálů a technologií.

V mistrovském díle Playtime z roku 1967 nechává Tati svého hrdinu bloudit mezi futuristickými budovami ze skla a oceli. Cestou na důležitou schůzku se pan Hulot ztrácí v kancelářské budově plné podobných kanceláří a místností. V jedné scéně jej dokonce vidíme zmateně pobíhat v prostředí, které se krátce poté nadlouho stalo takřka standardem pro korporátní přístup. Určitě jste se někdy setkali pojmem "cubicle offices." Zkuste si vybavit třeba filmy jako Všichni prezidentovi muži, nebo Klub rváčů.

Naštěstí dnes jsme v přístupu k pracovnímu prostředí přeci jen o něco dál. Roman Vrtiška nabízí pro srovnání pohled do kanceláří amerického Zapposu, které možná ještě v mnohém zachovávají dost z tohoto historického modelu, ale na první pohled najdeme mnoho rozdílů. Balónky, rodinné fotky, talismany - každý zaměstnanec má možnost přizpůsobit si své místo tak, aby se v něm cítil spokojeně.

Jste šťastní? Gratulujeme, máte práci!

Zatímco většina společností nabírá své zaměstnance podle diplomu, praxe, nebo kombinace obojího, v Zapposu je klíčovým faktorem při výběru zaměstnanců "štěstí." Věřte, nebo ne, ale první otázka, kterou vám jako uchazeči o práci položí, bude znít: "Jak šťastný se cítíte na stupnici od jedné do deseti?"

V Zapposu věří, že šťastní lidé podávají lepší výkony a přenášejí spokojenost i na zákazníky. A jejich přístup není ojedinělý. Důraz na péči o vztahy mezi zaměstnanci dnes vidíme jako globální trend napříč všemi odvětvími. Firmy podporují vzájemné osobní vazby na pracovišti i mimo něj, zavádějí dokonce pozice manažerů štěstí, nebo správců firemních komunit. Zappos jde v totmto trendu samozřejmě mnohem dál než většina ostatních firem a sami manažeři americké firmy přiznávají, že aby podpořili firemní kulturu, jsou některá místa v jejich kancelářích nejen rušná, ale záměrně až rušivá.

Začněte akustikou a osvětlením

Příklad Zapposu si nemůže dovolit následovat každá fspolečnost, firemní kultury se zásadně liší, ale existují některé základní prvky, které je potřeba řešit v každém pracovním prostředí. "My na začátku úvah o jakýchkoli nových kancelářských prostorách, vždy řešíme, jak ho používáte. Zajímají nás v první řadě dva hlavní aspekty důležitější než nábytek. A to jsou akustika a osvětlení. Když jsou špatně vyřešené, představují pro duševně pracujícího člověka největší zátěž. Rychleji se vám unaví oči, obtížně se soustředíte," říká Roman Vrtiška.

Kancelářské prostory se hodně otevírají, což z pohledu akustiky představuje velký problém. Další překážkou jsou například velké prosklené fasády. Firmy chtějí zaměstnancům nabídnout dostatek přirozeného světla, ale protože sklo nepohlcuje zvuk, je potřeba vzít tento faktor v potaz při navrhování jakékoli kanceláře.

Současný trend je mikroarchitektura

Dnešní trh nabízí již mnoho různých možností, jak problém s akustikou řešit. Výrobci se doslova předhánějí v tom, kdo přijde s všestrannějším, nebo originálnějším řešením. Současným trendem je tzv. mikroarchitektura.

V portfoliu nábytkářských firem se tak objevují například akustické límce na kancelářské židle, telefonní budky, paravany, podhledy nebo tapety, které jsou dnes stále častěji využívány nejen jako dekorativní, ale díky použitým materiálům také jako akusticky funkční prvek.

Řešte dvě věci v jednom, ušetříte polovinu místa

Málokdo z nás si běžně uvědomuje, jak důležitou evoluční roli hraje náš zrak a jak moc jsme stále nucení podvědomě reagovat na některé podněty. Všimli jste si určitě, jak obtížně hosté v restauraci odvrací zrak od zapnuté televize. Jak říká Roman Vrtiška: "Náš mozek je naprogramovaný. Když vidím, že se něco hýbe, můj mozek takový podnět vyhodnotí jako nebezpečí. Stejně tak reagujeme na silné zdroje světla. V podlední době se toho hodně zneužívá. Světlo a světelné signály jsou používány záměrně k burcování pozornosti."

V kancelářích jsou naše oči při práci s počítačem vystaveny nadměrné zátěži. Už dnes někteří výrobci smartphonů a počítačů nabízejí možnost automatické změny tonality během dne, která pracuje s naším fyziologickým nastavením. Snaží se tak zmenšit negativní vliv modrého světla zejména ve večerních hodinách.

Podobný trend sledujeme i v dnešním pracovním prostředí. Stále více firem zavádí nové systémy automatického osvětlení, které v průběhu dne samy mění barevnou teplotu.

Změna osvětlení nabízí velkou příležitost i s ohledem na akustiku. Skryjte zdroj světla do velkých stínítek, a získáte nejen výrazný designový prvek, ale při použití vhodných materiálu také dokonalý akustický prvek. Budete-li řešit dvě věci najednou, ušetříte většinou mnoho cenného místa, které vás může v budoucnu obzvlášť při cenách pronájmu kanceláří stát nemalé finanční částky.

Hýbejte se!

Italskému designérovi Achille Castiglionimu vadilo časté a dlouhé telefonování jeho zaměstnanců natolik, že se rohodl vyřešit problém po svém. Do prostor, kam chodili jeho kolegové telefonovat umístil objekty k sezení, které sám pro tento účel navrhl. Cyklistické sedlo na tyčce a oblá základna, která neumožňovala sedět v klidu.

V dnešních kancelářích není už pohyb za trest. Naopak, designéři se snaží přicházet s novými typy sedacího nábytku, které jej mají v co největší míře umožnit. Na kancelářské židle plné mechanismů jsme si již zvykli, přibývá ale i řada dalších objektů, které se hodí pro rychlé schůzky apod. i na jiných místech, než u pracovního stolu. Firmy si dobře uvědomují nejen zdravotní přínos (pro naše plotýnky je neustálý pohyb klíčový) ale i fakt, že když jsme v pohybu, udržíme déle pozornost. I zde se se opět projevuje něco z našeho archetypálního nastavení.

Pracovní stoly

Málokdo dnes pochybuje o tom, jak je pro jeho práci důležitý ergonomicky správně navržený pracovní stůl. Možnost změnit výšku desky začíná být standardem, pomalu si zvykáme i na další funkce, jako například vyhřívání pracovní desky, indukční nabíjení nebo komunikační technologie.

Kromě ergonomie se ale designéři zejména s ohledem na umístění stolů v openspace kancelářích musí snažit o skloubení dvou zjevně protichůdných zadání - jak skloubit soukromý prostor a požadavek na větší komunikaci mezi zaměstnanci. V oblibě začínají být různé formy hot-desk přístupu a nejen s ním je spojeno mnoho zajímavých designérských výzev. Velká příležitost leží například ve využití úložných řešení, akustických přepážek apod. I zde je na co navazovat, jak ukazuje Roman Vrtiška na příkladu kultovního systému Level 34 německého designéra Wernera Aislingera.

Nábytkový systém Level 34 Wernera Aislingera je jedním z těch děl, které předběhlo svou dobu. Umožňuje jak využití pro individuální, tak týmovou práci. Systém je založený na lavici vysoké 34 cm, která dává celé sestavě lehkost a působí jakoby se vznášela nízko nad zemí. Jsou v ní ukryté nejen všechny potřebné rozvody, ale i skříňky, zásuvky, stolky, sedátka nebo držáky na květiny. Vše na dosah.

A zítra?

Nad otázkou, jakou podobu budou mít kanceláře za dvacet třicet let, krčí Roman Vrtiška rameny. Podle něj bude naše pracovní prostředí vypadat úplně jinak než dnes, ale určitě se prý máme na co těšit.