Spolupracuji jen s lidmi, kteří jsou obeznámeni s tím, kdo jsem

Hostem páté snídaně TechoCon morning meeting byl český umělec Pasta Oner, vlastním jménem Zdeněk Řanda. A kdo je Pasta Oner? Sám odpovídá velmi jednoduše: "Použijte google!".

Dílo Pasty Onera svým charakteristickým způsobem reflektuje a ironizuje současnou popkulturní společnost. Tradiční témata fascinace světem bohatství, sexu, víry, luxusních značek a spotřební krásy zařazuje autor do nového a aktuálního kontextu kybernetické společnosti, světa exponenciálně rostoucí rychlosti přenosu informací a klipové estetiky každodenního prožívání. Tento svět, jehož je sám Pasta stejně jako i my nutnou součástí, naplňuje svou angažovanou reflexí. Autorova tvorba je nalezeným rubem a lícem pekla i nebe nás samých. V prostupování emocí dobra a zla, banality a vážnosti spočívá klíč Pastova myšlení, které nás překvapuje nehoráznou křehkostí nekonečně se vinoucího oblouku poněkud patetické Božské komedie. 

* zdroj: umělecký kurátor Pavel Kubesa

V rozhovoru, který nám při této příležitosti poskytl, se dozvíte více o jeho životě a pohledu nejen na umění.

Jak jste se dostal k tomu, co děláte? Jak to vzniklo? Bylo to životní poslání nebo náhoda?

Jsem věřící člověk, ale neuvažuju takhle fatalisticky. Věřím vesmíru, že všechno má nějaký smysl. Nenazýval bych to tedy posláním, to jsou hodně silná slova, ale bezesporu to nějaký význam má. Nicméně už jako malé dítě mě bavily výtvarné věci, hezké věci. Byli to věci, které mě nenechávaly spát. K výtvarnému umění jsem se ale dostal přes graffiti.

Takže jste začínal graffiti?

Ano, je to normálně na wikipedii.

Vidíte ve vaší práci nějaký hlubší nebo speciální smysl? Považujete vůbec to, co děláte, za práci?

Jasně, samozřejmě, že je to práce. Je to velmi náročná práce, protože v práci tohoto druhu spojujete všechny možné schopnosti a vlastnosti, které musí mít dobrý manažer, dobrý obchodník, dobrý PRista i dobrý umělec.

Děláte si tedy všechno sám?

Ne, mám svůj tým. Já vykonávám uměleckou práci a můj tým dělá zbytek.

Štve vás to někdy? Nebo tvoříte jen, když máte náladu nebo chuť?

Umění dělám nonstop .To není tak, že byste si najednou řekla, teď budu dělat umění. Tím prostě žijete každý den, každou minutu. Ale štvou mě některé věci, které se týkají třeba ne úplně dobře zvládnuté komunikace nebo zadávání. Pokud se vůbec o nějaké zadávání jedná, protože já se tomu dost vyhýbám. Spolupracuji jen s lidmi, kteří jsou obeznámeni s tím, kdo jsem, jaká byla moje cesta, kam jsem se dostal a především, co to stojí. Zbytek je obrovská ztráta času. Takže, ano: dokážu se naštvat, když spolupracuju s někým, kdo nemá absolutně žádnou představu o tom, co chce, proč to chce a má na to pět korun. To mě prostě rozčiluje.

Pojďme se teď trošku odpoutat od umění. Štve vás někdy život nebo celý svět?

To snad ani nejde! Život je obrovský dar. To prostě nejde! To je něco neskutečného. Život a doba a místo, způsob, jakým jsme se narodili v rámci vývoje vesmíru do téhle pikosekundy… my jsme v podstatě špína za nehtem a jsme možná dokonce i omyl evoluce. To je naprosto absurdní zpochybňovat život jako takový. Je obrovský štěstí, že se člověk narodí do momentu vývoje civilizace, který trvá setinu vteřiny v porovnání s tím, jak se vyvíjí vesmír. A k tomu jsme na vrcholu pyramidy, patříme mezi 4 procenta světové populace, která se má tímhle způsobem. Jsme naprostá světová elita a to je něco zcela unikátního. Každé ráno si sprchujeme naše těla v pitné vodě, ke které nemá přístup 30 procent obyvatel této planety. Zlobit se na život nebo na věci je absurdní.

Takže jste šťastný člověk?

Naprosto.

Co děláte, když nepracujete?

Já vlastně nevím, jestli taková chvíle existuje. Pracuju pořád, protože moje práce je svým způsobem i můj koníček. Ale pokud bychom se vážně měli o něčem bavit, byla by to asi příroda. Ta mě baví. Dají se v ní pozorovat tvary, okolí a jiné vjemy. Všechno je to o soustředění a nejtěžší je umět se naprosto odpoutat od reality a nechat to jenom tak plynout. A to mi příroda umožní.